Sobota třináctého
Petr Hoffmann, 21. 10. 2012
foto: Petr Hoffmann
V sobotu třináctého října jsme se sešli již na druhém “Povídání o sukulentech” v prostorách rakovnické speciální školy. Přivítalo nás rodinné prostředí, plné dobrého jídla s bohatou nabídkou sukulentních rostlin od různých prodejců.
Na programu byly tři přednášky. Prvním přednášejícím byl Otakar Melichar s obrázky z cesty do Namibie, kterou podnikl společně s dalšími příznivci sukulentů pod vedením Petra Pavelky. Povídání to bylo úchvatné, doplněno spoustou historek. Promítané fotky nám přiblížily nejen rostliny, ale také krajinu jejich původu společně s domorodci. 
Musím říci, že pro mne byl Otakar již třetím účastníkem této expedice, od kterého jsem slyšel vyprávění a viděl snímky z této cesty. Bylo to úchvatné a jedinečné.
Dalším v pořadí byl Jirka Maule a jeho cibule. Velmi lákavé téma. Poutavě vyprávěl o různých cibulovinách pěstovaných v našich sklenících. Nutno dodat, že spoustu z nich jsem viděl poprvé, nemluvě o jejich květech. Patří mu dík za popularizaci těchto krásných a zajímavých květin, v našich sbírkách zatím vzácných.
A třetím jsem byl já, s tématem “Pěstování sukulentů - substráty”. Tuto přednášku však musí zhodnotit ostatní.
Všichni přednášející byli odměněni krásnou keramickou miskou, vyrobenou Jitkou Hápovou.
Závěrem bych rád poděkoval za organizaci tohoto povídání Dáše Vaníčkové, které to bravurně zvládla, ačkoliv jako novopečená maminka dcerky Elišky (která byla zároveň nejmladší účastnicí), má nyní spoustu jiných starostí. Nesmím zapomenout ani na ostatní pomocníky z řad rakovnických kaktusářů, kteří se podíleli na přípravě dobrot.
Těším se, že se za rok všichni zase u dalšího povídání sejdeme v Rakovníku.
Náhledy fotografií ze složky Povídání o sukulentech Rakovník 2012
Komentáře
Přehled komentářů
Když jsme začala přemýšlet o letošním povídání, říkala jsem si, jestli se do toho pouštět, protože jsem věděla, že v té době budu na počátku nové maminkovské životní etapy. Potácela jsem se mezi myšlenkou letos nic nepořádat a jakýmsi „závazkem“, který jsem po loňském povídání cítila vůči těm, kteří vloni vyslovili přání setkat se za rok na stejné akci znovu.
Dilema za mě vyřešili mí přátelé, kteří se podíleli na přípravě povídání už vloni. A co víc: letos se realizační tým rozrostl o další členy, kteří nabídli pomocnou ruku.
Místo činu bylo jasné: rádi se opět vrátíme do speciální školy, která je pro tuto akci jak stvořená. A tak jsem začala hledat přednášející. Všichni tři oslovení: Ota Melichar, Jirka Maule a Petr Hoffmann byli až přehnaně skromní a necítili se povolaní, ale kdo na povídání byl, jistě mi dá za pravdu, že byli báječní. Jejich povídání mělo šmrnc, nebylo rozvleklé a nepostrádalo vtip.
Cílem našeho setkání je strávit příjemný čas s lidmi, kteří mají stejného koníčka, a vytvořit přátelské rodinné prostředí. A tak se vloni zrodila myšlenka připravit pro účastníky povídání drobné občerstvení. Všichni autoři dobrůtek jsou labužníci s fantazií, a tak se z drobného občerstvení stala přehlídka kulinářských skvostů od plněných bagetek Jitky Hápové přes luxusní minivětrníčky mé sestry Lenky až po řepové placičky, slané záviny, nakládanou cuketu a čokoládové fondue Áji a Petra.
Všem bych chtěla ještě jednou moc poděkovat a snad se nebudou zlobit, když řeknu, že největší dík patří nejmladší generaci - Péťovi a Adamovi za pomoc při zahájení povídání a mé maličké Elišce, která nás podpořila svou pohodovou náladou a spokojeným spánkem, díky kterému jsem mohla zůstat až do konce.
Ještě jedno ohlédnutí za letošním Povídání o sukulentech
(Dáša, 22. 10. 2012 18:16)