Kaktusy a sukulenty - Klub kaktusářů Rakovník

Ing. Dagmar Vaníčková, 15. 8. 2015

foto: Ing. Dagmar Vaníčková

Letos mi mé sukulenty dělají opravdu radost. Kvetou i ty, které jsem kvetoucí dosud mohla obdivovat jen ve sbírkách jiných pěstitelů. Snad k tomu přispělo letošní extrémně teplé léto, ze kterého mám chvílemi pocit, že nežiji ve střední Evropě, ale v Africe. Anebo se mi snaží vlichotit, aby se vyhnuly další zimě v macešských podmínkách, které jsem jim připravila vloni, kdy jsem je nastohovala v přepravkách na sebe s minimálním osvětlením, po celou zimu zcela bez zálivky a s teplotami často klesajícími k nule, někdy možná i pod ni.

Jedním z nich je i Pelargonium tetragonum, rozsochatý keřík s malými chlupatými lístky. Nepořídila jsem si ho proto, že by to snad byla kdovíjak krásná kytka. Ačkoli ji mám už několik let, zatím se v mé péči projevovala jen nárůstem dalších a dalších čtyřhranných větví, které naštěstí ani zdaleka nedosahují úctyhodných délek, které popisuje literatura, ale jen nějakých 70 cm. Zaujalo mě na ní, že by měla kvést ne zcela tradičním žlutým květem.

Když se letos na přelomu července a srpna objevila dvě poupata, zaplesalo mi srdce radostí a plná očekávání, zda se rozvinou v růžové nebo žluté květy, jsem je chodila denně kontrolovat. Den D přišel 5. srpna. Obrovské, zhruba dvoucentimetrové žluté květy s tmavě červeným žilkováním na horních dvou okvětních lístcích se nedaly už z dálky přehlédnout. Radost mi dělaly několik dní, postupně se žlutá barva měnila na krémovou až bílou. Na to, zda mě potěší i semeny, je ještě brzy, ale jsem plná očekávání, stálo by za to vyzkoušet, zda si nádhernou žlutou barvu přenáší i do další generace.